Předlohou pro film byl skutečný příběh Roberta Edwarda Cranea (1928-1978), který začínal jako bubeník a který se přes kariéru v rádiu dostal k herectví. Jeho posedlost po erotických zážitcích a sexuálních hrátkách mu poškodila pověst, narušila osobnost a zřejmě se stala i příčinou jeho násilné a nikdy neobjasněné smrti. Snímek je varovným příběhem o zhoubném vlivu popularity na ukojení nezřízeného chtíče i o tom, jak zničující může být setkání s nesprávným člověkem. Tomu ostatně odpovídá i barevné ladění filmu. Od počátečních jasných a optimistických barev přes temnější a kontrastnější prostředí striptýzových klubů až k poslední scéně, kdy filmaři použili speciální odbarvovací efekt. Pro současného diváka jsou zajímavé ukázky autentické dobové videotechniky, včetně prvního barevného projektoru Sony. Film usiluje o realistický obraz rozporuplné Craneovy osobnosti, k čemuž mohlo pomoci i to, že se režisér radil s hercovým synem Bobem.